Posts Tagged by sociální otázka

Image by Phil du Valois via Flickr

S postupem let a s přibýváním pracovních zkušeností, mezi jinými i na nejrůznějších „prekérních“ pozicích v zahraničí, začínám mít dojem, že v naší církvi (čímž mám na mysli katolickou, jinde je to možná jinak) nepanuje nijak velká citlivost vůči lidem sociálně slabým. Slitování máme k lidem postiženým třeba povodněmi nebo k obětem válek. Ale jako by nám scházelo jakési pochopení stavu společnosti a pohybů v ní.
Jedná se o nás všechny, nejen o duchovní, ale začnu od nich. Už před pár lety jsme s přáteli řešili necitlivost některých kněží vůči bezdomovcům. Jeden kněz dokonce nabádal věřící, aby těm, kdo žebrají u východu z kostela, nic nedávali. Jindy jsem u zpovědi řešil dilema: měl jsem známého, případ mezi uprchlíkem a bezdomovcem, který mě občas navštěvoval (s dítětem). Někdy jsem ho/je nechával přespat. Většinou chodil relativně brzo večer, ale jednou jsem ho našel přede dveřmi když jsem se vracel asi v jednu v noci (přišel bez kluka). Venku mrzlo, byl myslím leden. Měl jsem sto chutí ho vyhodit (jednou jsem to taky udělal, ale to bylo venku teplo), ale nakonec jsem ho vzal dovnitř. A teď to dilema: mám pomoci člověku nebo sebou nechám orat? Tak se ptám zpovědníka na radu a slyším: „no, když už vydržel venku půl noci, tak vydrží i celou“. Nevěřil jsem svým uším.
To bylo docela dávno, v devadesátých letech, tak kdo ví, jestli na tom nepodepsal duch doby, ona obdoba „amerického snu“, na niž se tehdy věřilo. „Snaž se a budeš mít (a kdo se dost nesnaží a nic nemá – později stačilo už jen to, že nemá – si za to může sám)“. Jen v církvi by člověk čekal trochu diferencovanější přístup.
Máme tedy extrémy: na jedné straně oběť povodní, s níž solidarizujeme, na druhé bezdomovec, jímž pohrdáme. A jaký je přístup k lidem, kteří nemají práci, peníze nebo prostě štěstí? Z některých ohlasů na velkou nezaměstnanost, zejména mezi mládeží (ve Španělsku a na jihu Evropy) moc porozumění necítím: „nechce se jim dělat!“ Podobně někteří křesťané jako by považovali peníze za neslušné slovo a pohoršují se, když si někdo stěžuje na jejich nedostatek – „my žijeme skromně a taky jsme živi. Tak se uskromni, nekupuj zbytečnosti a budeš mít dostatek.“ Jenže ono to vypadá, že zdrojů a příležitostí opravdu začíná být nedostatek. Mnoho lidí je zaměstnávána přes agentury, nebo vůbec načerno či za podivných podmínek, kdy se nemusí platit všechny odvody, pracuje se málo hodin a zaměstatnce lze vyhodit velice lehce. Nebo různé doložky ke smlouvám, které například ruší zkušební dobu. Firmy, které takto zaměstnávání řeší, jsou přitom často respektované nadnárodní korporace, o nichž se jinak mluví a píše s obdivem. A nemluvím už o pracovních poměrech cizinců. Ti jsou pro „domorodce“ skoro neviditelní, ale to neznamená, že jejich problémy neexistují.
Někdo možná řekne, že to vše existuje, ale nejsou to zas takové „problémy“. Vždyť dříve lidé těžko sháněli i dříví na otop, umíralo se na tuberkulózu a v Africe, tam je to dodnes, „tam běžte a uvidíte, co je to bída.“ Jistě, ale neměli bychom nevidět, že nepravosti se dějí stále, přičemž křesťan má velice blízko svým očím Bibli plnou v Novém i Starém zákoně těchto, abych tak řekl, sociálních věcí.